Letos (2011) na jaře se opět o pozornost příhlásila majestátná hora Eiger, která leží v Bernských Alpách.
20. dubna 2011 se povedlo už po několikáté přepsat historii švýcarského velikána Eigeru (3970 m). Postaral se o to 27letý švýcarský horolezec Dani Arnold, člen týmu Mammut. Jeho zápis do knihy zvané Eiger spočívá v tom, že na vrchol vystoupil severní stěnou, a to v nejrychlejším čase. Když Dani stanul na vrcholu, stopky ukazovaly dvě hodiny a dvacet osm minut od doby, kdy svůj výstup započal. To znamená, že ve stěně vysoké 1800 metrů postupoval rychlostí dvanáct vertikálních metrů za minutu. Pokud si říkáte, jak je možné bezpečně postupovat takovou rychlostí, tak odpověď zní – je to nemožné. Lezl bez jištění.
Už je to více než 70 let, co byla severní stěna Eigeru slezena poprvé. O tento historický zápis se postarala rakousko-německá parta horolezců. Myslím, že by je ani ve snu nenapadlo, kam až horolezectví na Eigeru zajde. Jejich prvovýstup trval tři dny. Skupinu tvořili Anderl Heckmair, Ludwig Vörg, Fritz Kasparek a Heinrich Harrer. Poslední jmenovaný dokonce neměl mačky, jen boty s natlučenými hřebíky. Lezlo se na konopných lanech a ani se pořádně nevědělo kam. V té době nebyla tak dobrá dokumentace terénu jako je dnes. Horolezci byli zároveň badatelé. Dalo by se říci, že i díky nim je dnes možno Eiger vylézt způsobem, jakým to provádějí Ueli Steck nebo Dani Arnold.
