Bedřichovská přehrada

Evropě. impulzem k její výstavbě se stala katastrofální povodeň v roce 1897, kdy v důsledku záplav zahynulo 120 lidí a voda napáchala nesmírné škody. Projekt zhotovil Dr. Otto Intze z německého města Aachen (Cáchy), kolaudace proběhla 28. června 1906. K přepravě veškerého materiálu tehdy sloužila úzkokolejná železnice z Bedřichova. Traduje se, že na vodní dílo v roce 1910 zavítal zástupce kanadské vlády, který přehradu nazval kanadským jezerem v Čechách.

Kamenná hráz je 23 m vysoká, v koruně dlouhá 342 m, zatopená plocha činí 42 ha, maximální hloubka jezera je 14,5 m. S rozvojem elektrifikace přibyl k vodnímu dílu v roce 1928 přivaděč vody dlouhý téměř 4,4 km do tehdy špičkové vodní elektrárny Rudolfov. Přehrada je díky svému položení a okolní krajině vyhledávaným místem pro turisty. V letním období poskytuje možnost koupání, v zimě lze po její zamrzlé hladině jezdit na běžkách. K přehradě patří i několik pomníčků, připomínající nešťastné lidské osudy. Ten první, ještě na tzv. Vládní cestě před vodní nádrží, je vpravo u cesty Melzerův pomník. Četnický strážmistr Robert Melzer doprovázel 19. srpna 1905 pokladníka s výplatou na staveniště přehrady a při zpáteční cestě použil vlak úzkokolejné železnice, i když z bezpečnostních důvodů jízda na něm byla zakázaná. Cesta se strážmistrovi stala osudnou – v prvním stoupání se utrhl zadní vagón, sjel zpět a závodčího zranil tak těžce, že o čtyři dny později v liberecké nemocnici zemřel.

Kousek od koruny hráze při zelené značce a při značení NS Lesy Jizerských hor uvidíme další pomníček – jednoduchý kříž Dagmar Spinové, který je sice umístěn v prostoru mezi značenou cestou a vodní plochou, ale při vyšším stavu vody kříž vyčnívá přímo z hladiny přehrady. Označuje místo, kde Dagmar Spinová ve věku padesáti let dobrovolně ukončila svůj život, když psychicky nezvládla smrt svého manžela a nemoc matky. V neděli 8. prosince 1974 spolykala větší množství utišujících léků a odešla z domova směrem k přehradě, kde si přivázala k pasu tašku s velikým kamenem a vstoupila do vody.

Její tělo bylo objeveno až na konci prosince. O něco dál stojí nenápadný pomníček Herberta Johneho, který je už na strmějším břehu, kam se voda nedostane. Na hrubě tesaném kameni je kovová tabulka, která kolemjdoucím sděluje, že Herbert Johne, student učitelství, narozený 18. srpna 1912, zemřel tady 24. června 1930. Přecenil své síly, když se pokoušel přeplavat na druhou stranu nádrže a v ledové vodě se utopil.

Přístup

Asi nejlepší přístup je od parkoviště v Bedřichově po červené do sedla Maliníku a odtud po zeleném značení (souběh s NS Lesy Jizerských hor) ke koruně hráze – necelé 4 km. Od přehrady lze pokračovat např. na Novou louku (modrá značka – asi 2 km), nebo přes Olivetskou horu a Bílou kuchyni Novou poutní cestou do Ferdinandova (cca 8,5 km), další možností je po druhé straně přehrady po zelené a pak po žluté do Oldřichova v Hájích (asi 8 km).