BC – zkratka pravých zimních outdooráků

Zima nejen na horách ukázala, že je zde, a že nastal čas užít si zimní přírody co se dá. Ze všech možných zimních radovánek se soustředím na turistické či outdoorové běžkování křížem krážem krajinou, bez ohledu na přelidněné lyžařské magistrály, určené pro sportovně pojatý běh, či skate.

Pro lyžování volně přírodou se vžil název backcountry (BC), pro hodně našich běžkařů je to vlastně dávno používaný způsob ježdění po horách a vysočinách naší země. Do této kategorie samozřejmě také patří náročné přejezdy pohoří, či zimní expedice někam do polárních oblastí. Pro chalupáře a chataře jsou širší turistické běžky zase příležitostí jak poznávat známou krajinu v zimě, když ji zasype sníh a „normálně“ se nedá přece nikam jít.

V ČR má lyžařská turistika dlouhou tradici, jsou zde vhodné podmínky i prostor pro každého. Nemáme sice rozsáhlé severské tundry, kde přímému běhu lehkých běžek nic nebrání, ani příliš mnoho míst vhodných pro skialpinismus. Zato ve všech našich terénech vyhoví širší a robustnější běžka, které ovšem úplnou univerzálnost dají až kovové hrany. Výhodou je, že český výrobce lyží (Sporten) má úplný sortiment právě těchto běžek za rozumné ceny, navíc i dobré kvality. Mnohé modely renomovaných značek lyží se vyrábí právě u nás a někdy je jako exportní souběh lze i u našeho výrobce koupit.

Turistické (XC) a BC běžky poznáme podle několika charakteristických znaků. Prvním je větší šířka lyže, ta může být ve špičce od 55 až do 80-90 mm, za druhé je to výrazné boční krojení ulehčující vedení lyže a ovladatelnost při zatáčení. BC běžky mají také kovové hrany, buď částečné, nebo po celé délce, na zledovatělém terénu je to obrovská výhoda. Čím jsou lyže širší, tím méně se boří do sněhu a při vjetí do hluboké závěje lépe vynesou lyžaře nahoru a nezaříznou se. Turistické (XC) a BC běžky jsou vyráběny převážně s dřevěným jádrem, odlehčené vzduchovými kanálky. Jsou zpevněné laminátovými výztuhami, takže je velmi těžké je zlomit. Jádro českých běžek je z topolového dřeva, laminát je typu roving, s rovnoběžnými skelnými vlákny. Někteří výrobci, zvlášť u těch nejširších modelů, využívají částečně i PU pěnu. Hrany BC běžek jsou většinou ocelové, tvrzené, někdy výjimečně i ze slitin lehkých kovů. Hrany kupodivu netvoří nijak zvláštní váhu navíc, středně dlouhým lyžím, páru, u ¾ hran tak přibude jen kolem 100 g.

U šíře běžek nad 60 mm může být někdy problém vejít se s nimi do strojově vyrobené nové stopy, ale tyhle umělé koleje jsou stejně určeny pro jiné běžkaře, ti co jen krajinou prolétají a jde jim o vlastní výkony a čas. Na turistických a BC běžkách bychom se jim tam stejně jen pletli. Vyšlapaná stopa do čerstvého sněhu je většinou bez problémů, to snad jen ti na opravdu extrémně širokých BC lyžích mohou mít trochu problémy. Soudobé běžky, čili i ty naše turistické a BC kryje od hrany k hraně ochranná skořepina nazývaná CAP, je to mnohem lepší než byla ABS folie, nebo jiná konstrukční řešení.

Skluznice je samozřejmě na všech lyžích velmi důležitá část a musíme ji proto věnovat i značnou pozornost, což bohužel není příliš často dodrženo. Na turistické a BC běžky se nejčastěji používá standardní skluznice z polyetylenu (tzv. extrudovaná), která dostatečně vyhovuje většině outdoorových požadavků. Na nejkvalitnější mazací skluznice se používá někdy i tzv. sintrovaná skluznice, což je tvrdší, poréznější, s vyšší molekulární hustotou, tlakem vyrobený polyetylen, na kterém lépe drží vosky. Je však dražší, proto náš výrobce ji používá jen na sportovní a závodní běžky (Okulen2000).

Kromě tradičních mazacích skluznic se stále častěji setkáváme s tzv. NoWax provedením, kde se pod různými obchodními názvy (Positrack, Multigrip, Crown apod.) skrývá náhrada stoupacích, odrazných vosků v podobě různě tvarovaných šupin, zoubků, česky řečeno protismyku. Účinnost podle typu je různá, hodně závisí na druhu sněhu, tvrdosti lyží a umění se odrazit lyžaře. To ostatně platí i pro navoskované lyže, mazat je třeba umět a příliš levné kvalitní vosky už také nejsou. Dobře namazané běžky jsou samozřejmě vždy nejlepší řešení, ale jak často se to i znalci nepovede! Pro chůzi terénem myslím pro většinu případů protismyk dostačuje, jen na zledovatělé cestě, povrchu, nemá o co zabrat a smeká se. Tam kde na mazacích lyžích použijeme modrý, zelený klister, skare, tam protismyk už většinou nedostačuje. Na druhé straně mnohem častěji je proměnlivý sníh, kde hůře namazané běžky střídavě namrzají, nebo podkluzují a protismyk bez přemazání stále úspěšně jede. Na sportovní, závodní běh ale rozhodně nejlepší není, což ale není náš případ. Na vícedenních cestách je protismyk opravdovou záchranou, protože přemazávat po bivaku ráno běžky se občas prostě nedá. Pro dlouhá stoupání existuje také možnost použít užší variantu stoupacích pásů od skialpů, ale levné řešení to není. Někteří výrobci lyží, například norský Madshus dávají na BC běžky asymetrický protismyk (Vario 5Z), kde uprostřed jsou zoubky nejhrubší, ke krajům jsou pak méně agresivní, což činí běžnou jízdu hladší a tam, kde je nutné přišlápnout, zaberou řádné husté zuby. Dobrou zprávou je, že od ledna 2004, podobný asymetrický protismyk bude dodávat i náš výrobce na turistické (XC) i BC běžky.

Skluznici u nových běžek je nutné nejdříve napustit buď speciálním voskem nebo i technickým parafinem, přebytečný vosk pak stěrkou stáhnout a teprve potom mazat skluznými a stoupacími vosky podle potřeby. Stejně musíme ošetřit i skluznici s protismykem, tedy ne vlastní protismyk, ale špičky a paty běžek a ty pro dobrý skluz pak zažehlit nějakým univerzálním skluzným voskem, gliderem. Vlastní protismyk (šupiny) se přestříká, občas přetře také prodávaným roztokem, sloužícím jako separační vrstvička proti namrzání a zalepování zoubků. O všechny skluznice se musíme starat, ošetřovat je, jinak lyže dobře nepojedou, budou tupé, budou namrzat, nebude na nich držet vosk a suchá skluznice bude oxidovat, rychleji stárnout. Mnohem míň starostí o skluznici ovšem je s protismykem, než mazacími běžkami. Tzv. řezaný protismyk dokáže český výrobce (Sporten) na hladké mazací běžky dodělat na zakázku, zajímavá možnost pro ty co jim mazání stále nejde, nebo se jim už nechce dál unavovat stálou korekcí vlastností přemazáváním. 

Další záležitostí je, jak dlouhé a jak také tvrdé lyže si vybrat? Čím jsou lyže širší, tím výrobce zkracuje jejich délku, o tvrdosti se většinou nic moc nedovíme. Známý je test velikosti mazací komory, kdy na rovnou podlahu položíme obě lyže a pomocí archů papíru testujeme, při rovnoměrném zatížení obou lyží, velikost mazací komory. Zkusme si totéž s 25 kg batohem na zádech! Pak musíme značně zmenšit mazací komoru, lze-li to korigovat vůbec. Totéž samozřejmě platí i o protismyku, zoubky by se neměly dotýkat podložky, jinak náš skluz stále brzdí. Zoubky musí zabírat jen při přenesení váhy na jednu nohu při odraze. Podle mých zkušeností většina lidí co nejsou spokojeni s protismykem, mají právě špatně zvolenou tvrdost lyže, volili asi jen podle délky! Vybírejme si proto lyžařské vybavení tam kde tomu obsluha rozumí a je z čeho vybírat. Jsme-li méně zkušení, vezmeme si raději sebou zkušeného outdooráka který s výběrem pomůže a vnucovaný špatný výběr odmítne. Špatně zvolené lyže jsou pro zlost a těžko se to dá řešit jinak než je se ztrátou prodat. 


K BC lyžím patří také vázání, příslušné boty, dobré hůlky, případně vosky, jsme-li znalci správného mazání. Do volného terénu potřebujeme spolehlivé, kvalitní vybavení, protože obvykle selže ten nejslabší článek. Jedná-li se o náročnou výpravu, expedici, pak musíme počítat i náhradními díly pro všechny důležité součástky a díly, to ovšem trochu přesahuje rozsah tohoto příspěvku. Šroubovák POZ3 se ale hodí kdykoliv, zvlášť nemáme-li zalepené šrouby vázání! 

Boty
Boty pro turistiku se vyrábí v různých normách podle typů vázání, na to je nutné dávat bedlivý pozor. Musíme také rozlišovat označení BC na botách i vázání, bez tohoto označení i stejná značka není kompatibilní. V botách většinou sice jedeme na lyžích, občas ale musíme i chodit bez nich a pak je důležité jakou mají podrážku a jak jsou stavěné, šité, lepené. Na několikahodinovou vyjížďku stačí samozřejmě boty jednodušší, než na přejezd např. V. Fatry, nebo toulky Skandinávií. Boty obecně by měly být vyšší, kotníkové, nejlépe z kvalitní šité kůže. Neměly by rozhodně tísnit prsty, a nejsou-li samy isolovány proti chladu, pak zvolíme velikost alespoň na dvoje střední ponožky. Příliš volné ale být také nemohou, špatně by pak šly ovládat lyže. Pro ženy dodávají někteří výrobci BC boty uzpůsobené na užší, štíhlejší nohu, označené L jako lady!

Jaké tedy máme základní typy BC vázání?
Nejstarší a občas i zatracované je známé vázání (nordic norm) NN75, kde špička boty je nasunuta na tři krátké kolíky, šíře čelistí je 75 mm a shora je sevřena pérem proti vypadnutí. Populární bylo a snad i je české nejjednodušší a levné provedení tohoto systému (Dražice) na podrážku boty ale maximálně silnou 12 mm. Pro pořádnou turistickou botu je to dost málo, takže vázání existuje i v robustní podobě (Rottefella Super 12-20) na boty skutečně turistické, ne jen ty lepené a levné od Botas a Alpina. Slušné BC boty na toto vázání vyrábí Garmont, Rossignol, Karhu, Fischer, Garmont, Alfa i další. Protiskluzovou podrážku pro tuto normu dodává i známá firma Vibram. Někdo kritizuje, že profil tohoto vázání přesahuje šíři lyže, to vidím například v ledové krustě jako výhodu, chrání tak botu která profil lyže vždy přesahuje. Jinak bota NN75 nemá žádné jiné podélné vedení než je úchyt v čelistech, což u slabých podrážek dost vadí a levné boty se tak snadno poškodí, rozlepí. Zpětný návrat ohnuté boty zajišťuje jen pružnost boty, její podrážka. Tento systém vázání se používá i pro základní turistický telemark, což je také docela dobrý způsob jak spolehlivě zatáčet v outdooru.

Další generací BC vázání, osvědčené i mnoha expedicemi, je typ NNN BC od známé norské Rottefelly, existuje jak v nášlapném BC Auto tak i manuálním BC Manual provedení. V podrážce boty je ve špičce umístěna 15 mm silná osička, pevně zamknuta do čelistí vázání. Vázání také tvoří dva silné hřebeny které zapadají do vybrání v podrážce boty, proto je vyhovující i postraní vedení a není třeba předimenzovat sílu podrážky bot. Po pěší chůzi je nutné osičku a prostor kolem ní vždy očistit, jinak zámky vázání nezapadnou. Protože se bota kolem osičky jen otáčí je pružný návrat boty zpět zajištěn gumovým flexorem o který se bota vpředu opírá. Existují 2 tvrdosti, standardní černý a tvrdší bílý. Boty tohoto systému vyrábí například firmy Madshus, Alpina, Rossignol, Trek apod. Licenčně toto vázání vyrábí několik dalších firem, např. Rossignol.

Na principiálně podobném systému je i novější vázání SNS BC firmy Salomon. Existuje také v nášlapném BC AccessAuto, nebo manuálním provedení jako BC RaidManual. Také toto vázání má otočný zámek kolem osy, trochu jinak uchycené a podélné vedení boty je jen jedním velkým zářezem, oproti robustní liště vázání. Vpředu se bota také opírá o flexor a dá se říci, že vlastnosti obou systémů jsou srovnatelné. Boty pro toto vázání vyrábí např. Alfa, Fischer, Karhu, Meindl a donedávna i český Botas, ten ale výrobu prý už ukončil. Botas dokonce poslední série prodával spolu s vázáním, aby zákazníkům ulehčil shánění, bohužel prý nebyl zájem! Firma Salomon pod názvem X-Adventure nabízí celou řadu výrobků určených do outdooru, sněžnice, mačky, brusle, hůlky postavených kolem BC bot a BC SNS vázání.

Vsuvka: Víte že existuje i důvtipné řešení bruslí na BC boty? Obrázek komerčního provedení vidíte výše vpravo, níže pod tímto textem se pak můžete pokochat pravým severským „domácím“ řešením 🙂 A potom že jen české ručičky jsou šikovné:

Vázání Rottefella i Salomon existují i ve vzhledem podobné variantě jen drobnější, a nekompatibilní provedení s BC, sice označené jako turistické, ale myšleno zde je turistikou převážně do stopy, ne už do volného terénu, to je nutné rozlišovat a i když samozřejmě tuto variantu na turistické lyže lze také použít. Bude to sice trochu levnější, ale pak je to ten slabší článek u BC běžek, i když se jinak jedná také o velmi spolehlivý systém do stopy. BC vázání lze někdy nalézt i na severských bruslích, jak se osvědčuje v praxi, bohužel zatím nevím.

Někdo při pobytu v Arktidě používá pouze teplé boty (Sorel, Acton, Kamik apod.), pro ty pak existuje speciální plastové vázání Berwin, ale nehodící se do horského a těžšího terénu, nefixuje kotník. Další variantou outdoorového vázání může být jedno z vojenských NATO vázání. Jsou to lanková vázání, podobná stařičkým Kandahárům, nebo Bildsteinům, ale pro nelyžařské kanady asi dost spolehlivé na dlouhodobý pobyt na sněhu, využívané ostatně proto i severskými lovci a podobnými dobrodruhy. Zajímavostí také jsou převlečné vysoké boty přes běžecké (Over boot), nabízené Fischerem.

Lyžařské hůlky
Do terénu jsou jiné než se používají na upravené běžecké tratě. Rozhodně lepší hole jsou kovové, občasnému pádu se nikdo nevyhneme a ohnutá tyčka se dá snadno narovnat, laminátku zlomíme a opravíme jen těžko! Délka holí by měla být asi o 10 cm kratší než je doporučena tabulkami pro běh na lyžích, talířek by měl být větší, než je běžně nabízen, do nezpevněného sněhu nemá maličký žádný význam a hole nám zapadají. Talířek by byl nejlepší lehce vyměnitelný, také to někteří výrobci dělají, nebo alespoň většího průměru než 20 cm, rukojeti nějaké pohodlné, nesmáčivé, ne žádné speciální běžecké a hlavně se snadno délkově nastavitelným poutkem, při záměně slabých za silné rukavice v nepohodě. Hrot musí být delší, ale nemusí být nutně běžecky zahnutý, hlavně ostrý a odolný (vidiový) do ledu i vodního. Vhodné hůlky si můžeme vybrat například u Leki, Swix, Black Diamond, Komperdell apod. firem. Budeme-li používat někdy i sněžnice, nebo krátké lyže, lze uvažovat i o skládacích, teleskopických hůlkách, ale jsou méně pevné a těžší.