Redakce

Náročná trasa plná kontrastů nás nejprve vede dobře schůdnou a v závěru strmou silničkou k Mariánskohorským boudám za pěknými vyhlídkami, seznámí nás s místy dávné tragédie (Protržená přehrada) a pokračuje do nitra Jizerských hor a přivede nás až na hlavní vrchol v jejich centrální části – Jizeru. V jejím okolí ještě nedávno rozsáhlé, díky negativnímu vlivu imisí odlesněné partie, začínají znovu pokrývat lesní porosty. Přesto se nám nabídnou překrásné výhledy. Na závěr putování projdeme Jedlovým dolem s prudce kaskádovitě padajícím potokem Jedlová. Výlet je většinou veden nenáročným terénem po širokých cestách a silničkách a je kromě závěrečné pasáže Jedlovým dolem zvládnutelný na kole i na běžkách.

Ze všech stran viditelný osamělý vrch Špičák (831 m), nazývaný též Tanvaldský Špičák (na rozdíl od Oldřichovského Špičáku), se dívá na tanvaldskou kotlinu a ať si vybereme k výstupu kteroukoliv ze značených turistických cest, vždy to bude dobrý výkon. Usnadnit si to ovšem můžeme – z Jiřetína pod Bukovou vede vzhůru sedačková lanovka. Špičák je oblíbeným areálem sjezdového lyžování (v minulosti se zde jel i slalom žen Evropského poháru). Na kole výlet nedoporučujeme, trasa není vhodná ani pro lyže.

Černostudniční hřeben býval přirozenou hranicí mezi českým a německým živlem. Dnes tady v každém ročním období můžeme absolvovat velice příjemné nepříliš náročné putování kolem bizarních skal, lesem i po loukách, ze kterých se otvírají daleké výhledy – ty můžeme umocnit i pohledem z jedné z nejznámějších rozhleden v celé oblasti. Vzhledem k náročnosti terénu lze výlet doporučit pouze zdatnějším cyklistům. Putování je skvostné i na běžkách – od Muchova se ale nesvezeme, „padák“ to je až příliš krkolomný.

Pohodlná „rodinná“ trasa bez velkých kopců – mírné stoupání do Horního Polubného (převýšení 70 m), pak vyhlídkově téměř po rovině a ze Souše ovšem z kopce – je vhodná v kombinaci s cestou kořenovskou zubačkou (viz výlet Kořenovskou zubačkou a na Štěpánku, strana 63). Seznámíme se s údolní nádrží Souš a jejími zajímavými proměnami, poznáme romantické vodopády Černé Desné. Na kole a na běžkách nedoporučujeme.

Marshova lokomotiva r. 1869 vyjela po první ozubené železnici na světě – na Mount Washington. V srpnu 1888 byl zahájen zkušební provoz na ozubnicové trati z Alpnachstadtu u Vierwaldstättského jezera k vrcholu hory Pilatus nad Luzernem ve Švýcarsku – se stoupáním 480 promile to je nejstrmější železnice. Její autor E. Locher byl považován za blázna a řada pozvaných novinářů se úvodní jízdy ze strachu zřekla. Kořenovská trať je jediná v Čechách, na rozdíl od většiny zubaček má normální rozchod kolejnic. První vlak vyjel z Tanvaldu do Kořenova 30. 6. 1902. A přestože jeho existence byla nejednou ohrožena, jezdí dodnes. Dokonce se tu pořádají i nejrůznější nostalgické jízdy historickými vlaky. Již pouhá cesta tímto vláčkem je pěkným turistickým zážitkem, my si přidáme ještě putování k rozhledně Štěpánka, nejtajemnější ze všech jizerskohorských rozhleden.

Pohodlná trasa s dlouhými táhlými výstupy, neobvyklými výhledy i romantickým údolím řeky Jizery. Až na krátké úseky vede většinou po kvalitních cestách, není fyzicky příliš náročná a je vhodná i pro rodiny s dětmi. Na kole doporučujeme některé drobné úpravy. Vynecháme výstup na Zámky, ze sedla pod Zámky pokračujeme po cyklotrase č. 3018 přímo na rozcestí na Jezdecké cestě, tady vpravo po cyklotrase č. 3020 na Promenádní cestu a po ní vpravo na Malou Jizerku. Dál stejně jako pěší trasa, jen si pod Bukovcem přidáme pohodlnější oblouk – s červenou značkou se opět potkáme. Putování lze zvládnout i na lyžích.

Je-li hora Smrk králem Jizerských hor, je stará dřevařská a sklářská osada Jizerka jejich královnou, byť jsme ji připravili o mnohé z jejich atributů. Z moře okolních lesů se zachovaly jen zbytky nebo vyčnívající holé stráně, jinde už se o život hlásí nová zeleň. Zůstala podivuhodná historie osady, zůstaly půvaby Jizerky či Safírového potoka, příběhy hledačů drahokamů, pozoruhodná a jistě neopakovatelná atmosféra tohoto místa. Bez poznání Jizerky nepoznáme Jizerské hory. Na kole nedoporučujeme úsek kolem Pytláckých kamenů – ideální je varianta trochu „převrácená“, z Malé Jizerky na Smědavu po cyklotrase č. 3018 a zpět popsanou trasou. Na běžkách výlet doporučujeme.

Proměnlivá je tvář krále Jizerských hor. Mnozí starší pamětníci vědí, že Smrk shlížel na horské hřebeny s bohatou kšticí hlubokých neprostupných lesů! Pak lesy z větší části zmizely, otevřely se nové, dříve neznámé výhledy. Dnes už ale potěší pohled na zeleň mladých stromků. Trasa, kterou vám dnes nabízíme, patří k těm namáhavějším, ale zároveň i nejkrásnějším, jaké můžeme v celých horách absolvovat. A věřte, že za dlouhý, téměř nekonečný výstup na Smrk budeme nakonec bohatě odměněni. Navštívíme nově vystavěnou rozhlednu přímo na vrcholu Smrku, další překrásné výhledy se nám otevřou z dalších míst na trase výletu. Cesta je náročná a místy vede nepříliš pohodlným terénem, cyklistům ani běžkařům nedoporučujeme.

Na vodu jsou Jizerské hory bohaté. Určitě nejznámější je ta, která vyvěrá v Lázních Libverdě. V léčebné účinky a „hojivost“ této kyselky věřili lidé již v 16. stol. A léčí se tu dodnes. K úspěchům léčby přispívá jistě i krásné prostředí. Známým výletním cílem je nedaleký Obří sud i bývalá Jizerská chata, stejně jako půvabné Kočičí kameny. Všechny tyto vděčné cíle spojuje i naše trasa. Nepatří mezi náročné, vede po kvalitních cestách bez prudkých stoupání a klesání, lze doporučit i cyklistům. Na běžkách bude výlet přeci jenom trochu náročnější, vzhledem k tomu, že jeho velká část vede po asfaltových komunikacích.

Krásná Máří není dívka, ale vyhlídková skála. Ani jméno nemá po žádné Marii; převzala je od středověké štoly na železnou rudu, která se těžila hluboko pod ní v údolí Černého Štolpichu. Není tedy vrtošivá a nestálá. Najdeme ji stále na stejném místě, majestátní a upravenou, vždy připravenou přijmout turisty, kteří se nebojí potýrat nohy. Tato trasa nám dá skutečně do těla. Je náročná nejen délkou, řadou stoupání a chůzí ve špatně schůdném terénu, ale místy i obtížnou orientací tam, kde těžba dřeva prakticky zlikvidovala značení. Krásná místa, která při tom navštívíme, se nám však za námahu odmění. Díky náročnosti zdolávaného terénu je výlet vhodný pouze pro pěší.

Asolo přichází na trh outdoorové obuvi s novinkou zaměřenou na vysokohorskou turistiku a těžší trekking. Nový model Trekker GV je nástupcem populárního modelu Sasslong NBK GV. Bota je svým kvalitním a robustním provedením primárně určena do těžšího terénu, její nízká váha ale nevylučuje ani použití na via ferratách a při podobných sportovnějších výletech.

Jak název holí napovídá, testovali jsme model s opravdu velkou variabilitou využití. Karbonové LEKI MICRO TRAIL VARIO využívají několika technologií pro složení a rozložení svých jednotlivých částí a umožňují sestavit výšku od 115 do 130 cm. Jedná se tedy o velmi univerzální hůlky pro široké využití a to třeba i více členy rodiny.

Model Guide Tennie je v nabídce firmy Five Ten tou nejklasičtější klasikou. První model tohoto jména představila tehdy začínající firma v roce 1985 a podle slov zakladatele firmy Charlese Colea tento model v té době definoval novou kategorii bot, kterou nazvali „approach“.

Asolo přichází na trh outdoorové obuvi s novinkou zaměřenou na vysokohorskou turistiku a těžší trekking. Nový model Trekker GV je nástupcem populárního modelu Sasslong NBK GV. Bota je svým kvalitním a robustním provedením primárně určena do těžšího terénu, její nízká váha ale nevylučuje ani použití na via ferratách a při podobných sportovnějších výletech.