Jakub Cejpek

Generace turistů a horolezců, sdružené povětšinou v alpských klubech, vybudovaly v uplynulých 150 letech více než tisíc chat a bivaků, které výrazně usnadňují dostupnost horského prostředí širokému poli návštěvníků a zvyšují komfort pobytu v často nehostinném prostředí. Jak takové chaty, jejich winterraumy a bivaky fungují?

Chceš si vyzkoušet vícedélkové lezení? Tipy, na co dát pozor při výběru vícedélky, a pár rad do začátku sepsal horský průvodce Kuba Cejpek.

Odhodlání pro vícedélky už máte, ale přemýšlíte, kam za nimi vyrazit? Zorientovat se v záplavě možností, které skýtají internetové databáze a stohy knižních průvodců, může být nesnadné. Proto si dovolím přednést pár návrhů na základě vlastních zkušeností.

Devatenáctiletá německá lezkyně Martina Demmel se až do svých patnácti věnovala závodně lyžování, ale pak objevila lezení a s ním i velkou vášeň a nemalý talent. Během uplynulých čtyř let vypilovala svůj lezecký um natolik, že se jí nedávno podařilo přelézt cestu Joe Cita za 9a ve španělské Olianě, a to navíc v pouhých pěti pokusech. Během uplynulého roku strávila neskutečných 218 dní na lezeckých výjezdech a přelezla více než 200 osmiček ve francouzské klasifikaci, z toho dokonce 30 na onsight.

Nový Everest se dostává do vašich schránek a pomáhá vyřešit ono známe horolezcovo dilema. Totiž to, zda je lepší vyrazit na prosluněné skály, nebo ještě nabrousit lyže a využít fantastickou firnovou podmínku. Poradíme vám, ať už se rozhodnete jakkoliv!

Tropy nás dohnaly ještě dříve, než léto stihlo oficiálně začít a ve stejném předstihu přichází do vašich schránek i adekvátní vydání Everestu.

Přesto, že Mnich stojí ve stínu svého slavného souseda, Eigeru, neubírá mu to nic na oblíbenosti a zajímavosti. Stejně jako v případě Jungfrau se jedná o snadno dostupnou a často lezenou čtyřtisícovku Bernských Alp, která nabízí hned několik atraktivních výstupových linií. Rychlý přístup má bohužel za následek i to, že bývá výstup normálkou často podceňovaný a vrchol sklízí ve statistikách po Matterhornu druhý nejvyšší počet úrazů ve Švýcarských Alpách.

Když v roce 1893 přišel průmyslník Adolf Guyer-Zeller se smělou vizí vybudovat zubačkovou dráhu z Grindelwaldu směrem k alpským velikánům, počítal se stavbou konečné stanice až na samém vrcholu Jungfrau. Technický skvost tehdejší doby, který provrtal severní stěny Eigeru a Mnicha jako ementál, skončil po bezmála dvaceti letech úmorného budování nakonec „jen“ v sedle Jungfraujoch (3454 m), přesto se díky němu stal „panenský“ vrchol jednou z nejsnáze dostupných čtyřtisícovek.

Léto opět uteklo dříve, než by si mnozí z nás přáli a první vločky pomalu klepou na dveře spolu s nadšenými úsměvy sněhofilů, kteří již voskují skialpy a popáté přebrušují hroty lezeckých cepínů.

Český milovník hor, fotograf a vyznavač potrhlých nápadů Jakub Cejpek měl v plánu vylézt dvě švýcarské hory. O tom, že vrcholů bylo nakonec pět a o náhodném setkání s horolezcem Ueli Steckem.