Jan Haráč

Ondra Beneš (31) patří mezi naše nejlepší skalní lezce a za sebou má i projekty, které snesou nejpřísnější měřítko. Hodně hlasitě o sobě dal vědět v roce 2009, když dokončil alpskou trilogii. Naše povídání však zabrousilo také na jeho loňskou cestu do Peru a prvovýstup na La Sfingu, budoucí plány, ale také třeba na jeho vášeň, kterou je hraní na saxofon.

Slaňování je pro některé strašák a necítí se při něm ve své kůži, jiní ho naopak milují, a pokud se budeme bavit o horách či více délkách, tak ho berou jako vysvobození z dlouhého a nezáživného sestupu. I zde však platí, že bezpečnost musí být na prvním místě a při slanění jí docílíte zapojením blokovacího uzlu – Prusíkův uzel.

K2 je tvrdým oříškem pro všechny, kteří se o ni chtějí pokusit. Radek Jaroš, který se letos vypraví už ke svému pátému pokusu, by mohl vyprávět. Jenže mezinárodní skupina horolezců, v čele s Oscarem Eckensteinem a  Aleisterem Crowleyem, chtěla na jejím vrcholu stanout už v roce 1902. Přehnané, rizikové, šílené? Možná ano, ale oni do toho pokusu opravdu šli a podařilo se jim na tu dobu něco neskutečného!

Lezení bigwallů je snad nejkomplexnější prověrkou metodických vědomostí a schopností lezce. Skládá se z celé řady dílčích „úkonů“, ve kterých je třeba se dobře orientovat. Poradit by vám mohl horolezec Ondra Beneš.

Ano, pokud chcete obeplout celý svět na lodi, vylézt na desítky vrcholů včetně nejvyšších hor všech kontinentů, urazit na kole 20 000 kilometrů a zplodit při tom čtyři děti. Přesně toto je plán, dnes už rodičů, Schwörerových ze Švýcarska na probíhající expedici TOPtoTOP, která se snaží upozornit na klimatické změny a možnosti využívání obnovitelných zdrojů energie.

Zrovna před dvěma týdny jsme si s kluky šli po lezení sednout na zahrádku, která sousedí s kostelem, a fantazírovali jsme, jak skvělé by bylo obsypat kostelní věž chyty J. Zdá se, že v Nevadě podobný nápad zhmotnili, když udělali z jedné ze stěn hotelu lezecké centrum, které se jmenuje Basecamp a bylo otevřeno začátkem června.

Už při prvních túrách do tuzemských pohoří, si každý mohl na vlastní kůži ověřit, že s rostoucí nadmořskou výškou klesá teplota. Obecně slýcháme pravidlo, že na každých sto výškových metrů, jde teplota dolů o 1 °C, není to úplně pravda.

V době, kdy nebyl objeven penicilín a lidé ještě ani vzdáleně neznali barevnou fotografii, se mezinárodní expedice pokusila o teprve druhý seriózní pokus o osmitisícový vrchol.

Pavel „Bača“ Vrtík patří už mnoho let k české elitě v oblasti drytoolingu, v mixech a obecně v lezení v zimních podmínkách. Čtyřikrát získal ocenění ČHS za výstup roku do 6000 metrů. Potkali jsme se u něj doma, tedy v Brně, a docela mě překvapil skromným projevem. Povídali jsme si o jeho lezeckém vývoji a plánech, o vybavení a o letošním prvovýstupu v severovýchodní stěně Les Droites (4000 m).

Každý z nás asi někdy zažil lehce „chycená“ ramena nebo krk po slunečném dni v horách, zvlášť na jaře, když ještě na sluníčko nejsme zvyklí. Ale ve vyšších nadmořských výškách mohou být spáleniny od slunce tak silné, že vás vyřadí třeba na tři dny, ne-li víc.