Ivo Petr

Přirozeným východiskem pro vý­stup na Planinu Zapotok, stejně jako pro další výlety v této oblasti, je chata Koča pri Izviru Soče, respektive Flori – usedlost na konci silnice pokračující okolo chaty údolím.

Údolí Bavšica je dostupné po malé silničce odbočující z hlavní silnice poblíž zříceniny Trdnjava Kluže.

Soča O řece Soča se právem říká, že patří mezi nejkrásnější řeky ve Slovinsku a snad i v Evropě. Po celém svém toku je obklopena překrásnou horskou scenérií, má průzračně čistou a i v létě ledovou vodu.

Jedním z nejzajímavějších výletů v italské části Julských Alp je výstup na vrchol Cima del Cacciatore, který můžeme zkombinovat s prohlídkou poutního kláštera Monte Santo di Lussari. Kruhový výhled z vrcholu na blízké vrcholy a hluboká údolí patří k nezapomenutelným zážitkům.

Procházka údolím Valle di Rio­freddo začíná ve vesničce Rio­freddo, ležící v polovině cesty mezi městy Tarvisio a Cave.

Návštěva jezer Laghi di Fusine je okouzlující procházkou, kterou lze zkombinovat s příjemným piknikem na břehu některého z obou jezer.

Nejen lyžováním živ je člověk. Lyžařská sezóna začíná v Alpách již někdy v polovině prosince, ale než skutečně pořádně nasněží (což v posledních teplých letech není zrovna pravidlem), musíme k zimním radovánkám využít některého z mnoha celoročně otevřených středisek, soustředěných kolem ledovců. Spojit pak třeba jen jednodenní „lyžovačku“ s pěkným vysokohorským přechodem je ideálním vstupem do zimního světa rakouských hor.

Ranní poklidná pohoda je nenávratně pryč. Přijíždí jeden autobus za druhým – Japonci ozbrojeni kulomety fotoaparátů s notně dlouhými skly, hlaholící Peruánci s hordami dětí, němečtí důchodci v šortkách a s klobouky „ala Pampalini“ na bledých pleších, sem tam kupodivu zazní i čeština. Důvod invaze je jasný.

Holý, větrem vyfoukaný bílý val slovenského pohoří Velká Fatra je místem zaslíbeným pro všechny milovníky zimních sportů. Najdeme zde jak pár pěkných lyžařských středisek, tak dobré možnosti pro běžecké přejezdy či dobrodružný přechod na sněžnicích.

Uf…uf uf…uf uf uf. Ne, to není záznam ze zasedání indiánských náčelníků, ale zvukový projev mučeného těla při výstupu na nenápadný, leč v reálu drsný kopec s poetickým jménem „Husí krk“. Zásluhu na tom má především dobrých tří čtvrtě metru čerstvého prašanu, umožňující jen velmi pomalý a namáhavý posun vzhůru svahem. Jen kýčovitě modré nebe a bíle zářící štíty Tater umožňují na chvíli zapomenout na galeje a těšit se ze skvělého zimního dne.