Alpská dámská jízda: když holky vyrazí na Ortler a na silničkách do alpských průsmyků

S Barčou, Martinou a Simčou se známe ze závodů. Orienťáky, přírodní víceboje, několikadenní adventure race. Jsme sice potenciální soupeřky, ale vlasy si nerveme, to radši jedna druhé upleteme cop. Všechny se pohybujeme v podobné partě outdoorových nadšenců, jezdíme společně na výlety a tentokrát to prostě vyšlo tak, že jsme spolu vyrazily do Itálie. Měly jsme v plánu vylézt na Ortler a provětrat silničky v alpských sedlech.

HOLKY NEJSOU BORDELÁŘKY

Cestu si krátíme prvním výletem na kolech. A i když nám počasí nehraje moc do karet, stihneme po noci na parkovišti pěknou stovku přes sedla Hahntennjoch a Fernpass těsně předtím, než se z oblohy spustí provazy deště. To už ale máme kola na střeše a svůj bordel pod stříškou odpočívadla. My totiž s sebou vezeme bordel. Dobře, já jsem trochu bordelářka. Nemusím mít naklizeno, ale svinec nesnesu. Tipuju, že holky to mají podobně, anebo jsou na tom lépe. Proto mám pocit, že jsme v tom nevinně, ale to, co pokaždé vypadlo z našeho auta, bylo otřesné. Ovšem nedalo se s tím nic dělat. Jediné, co mělo vždy svoje místo a co jsme vždycky našly, aniž bychom to hledaly, byl Martiny slaměný klobouk, který byl proto často proklínán.

Navečer přejíždíme k jihu a na kraji tunelu na staré cestě na Stelvio vaříme večeři a vypadáme, jako bychom vařily tak maximálně zatoulané sídlištní kočky. Ale opak je pravdou, my si vyvařujeme takové dobroty! Na vaření jsme se předem rozdělily na dvojice a na místě se ukázalo, jak to bylo kulinářsky šťastné rozhodnutí. Zatímco Martina se Simonou mají tendence nakupovat suroviny na vaření v potravinách, nám se s Bárou sbíhají sliny spíš v zahradnictví. Před spaním hypnotizujeme radar a doufáme, že si to počasí do zítra rozmyslí.

NESOUTĚŽÍME A MOC NEMLUVÍME

Pomohlo to! Druhý den ráno neprší. Odhodlaně sedáme na kola a vyrážíme z Bormia na Stelvio. Nejprve jedeme společně a hádáme se, kdo pojede pomaleji. Osobně jsem na tohle moc labilní. Když s někým jedu, tak mi zadní kolo lepí ta strašná vlastnost srovnávání se s jinými, a s tím tedy jet doopravdy nejde. Chopím se tedy dobrovolně i nedobrovolně posledního místa a modlím se, aby už mi holky zmizely za zatáčkou, mohla jsem na ně úplně zapomenout a jet si můj vlastní kopec. Jak tak čekám a toulám se těmihle neoblíbenými zákoutími duše, vytrhne mě z nich paní v červeném autě. Předjede mě a o pár metrů dál ve snaze zaparkovat v docela velké rychlosti nabourá jiné stojící auto bez šoféra. Řidička se bez váhání otočí a zmizí… Majitele druhého vozu je mi fakt líto, ale mně to jaksi zvedne náladu – já jsem třeba trochu magor, ale tahle paní, to je docela určitě úplná kráva! Pak se už jede dobře, chce to šlapat a čekat. Však on ten kopec jednou skončí.

A taky že jo. Nahoře čekají holky, uděláme několik fotek a jdeme na kávu. Jenže jsme se nějak zakecaly, a když vylezeme ven, docela nepříjemně prší. Ono se to zdá trochu praštěné, trávíme spolu 24 hodin denně a zdálo by se, že už po pár dnech si nemáme co říct. Jenže stejně se někdy objeví nějaká neodkladně důležitá záležitost, kvůli které prostě přehlídneme mraky. V dešti doznívající chuť kávy na jazyku trochu zhořkne a vyrážíme co nejrychleji dolů. Pod kopcem je po dešti a my se jdeme rozmazlit do přírodního termálního jezírka nedaleko Bormia. To je opravdu skvělé místo, vedle ledového potoka je teplé jezírko s vodou asi 40°C teplou. Umím si představit, že v náruči oduševnělého horolezce by to byla fakt romantika, ale co se dá dělat, aspoň si s holkami stihneme dovyprávět, co jsme nestihly na vrcholu.

KDO ŠETŘÍ, MÁ ZA TŘI

Po koupání přejíždíme do Suldenu. Ráno si užíváme o půlhodiny posunutý budíček, i když vršky kopců jsou ještě úplně v mracích. Přebalujeme věci na výstup a skládáme kola do auta. Tleskač by se styděl, kdyby viděl, co jsme kam schopné vecpat. Kromě lezeckého vybavení balíme také vodu, protože na chatě údajně není pitná a kupuje se. Za náš původ mluví činy, než abychom si vodu kupovaly, tak ji nahoru vynášíme. Jmenovitě: Martina 3,5 l, Simča a Jana 4,5 l a Bára přesně 5,75 l. Co kdyby. Pak vyrážíme přes Tabaretta hütte na Payer hütte. Jdeme dost rozvážně, ale stejně skoro všechny předbíháme a za pár hodin jsme na chatě. Dáváme si čaj! Ano, se všemi těmi litry na zádech si nakonec stejně dáváme litr místního čaje, a to protože je teplý. Pak se vyrážíme podívat na nástupní hřebínek. Sledujeme skupinu českých chlapíků, jak lezou dolů tak pomalu, až nám to nahání strach. Při večeři od všech vyzvídáme, co a jak a při západu slunce rozjímáme s pohledem do hor. Tentokrát mlčíme.

SPOLEČNĚ NA VRCHOL ORTLERU

Ráno probíhá všechno podle plánů. Vstáváme o půl čtvrté, celá chata se během deseti minut vylidní a my můžeme v klidu vyrazit za hadem čelovek. Přicházíme pod nástupní hřebínek a s prvními kroky naše nervozita úplně opadá. Na pohled to vypadá mnohem hůř, ale lezení je úplně jednoduché. Necháme za sebou hřebínek i ferratu a přicházíme k jedinému trojkovému místu, které nás čeká. Navazujeme se na lano a já se na nějaký čas s holkami loučím, protože mi z nich zbude jen na konci navázané lano. Simča nám to v pohodě vytáhla a pod ledovcem nasazujeme jednak mačky a jednak závratné tempo výstupu. Rychleji to nejde, ale vlastně taky nemá smysl. Na ledovci nás nejdřív čeká pár prudkých míst, ale potom už jsme na náhorní plošině a jen se couráme na vrchol. Proti nám jdou skupiny vracející se z vrcholu. Na nervózních a zamračených tvářích jim najednou září úsměv, všichni nás zdraví a něco nám říkají. Je to italsky, tak se pěkně česky smějeme, protože nerozumíme vůbec nic. Něco po půl deváté je vrchol i náš.

Cesta dolů šla i přes notná varování dost dobře. V půl jedné odpoledne jsme zpátky na chatě a už zase si dáváme místní čaj a vymýšlíme, komu dáme tu všechnu nevypotřebovanou vodu. Po milém rozloučení s chataři se vydáváme zpět k autu. Ten pocit při odchodu na zápraží byl krásný. Za ten bych každou z nás pohladila. I leckoho dalšího, kdo by byl zrovna poblíž.

CO SE MŮŽE HODIT NA PODOBNÉ DÁMSKÉ JÍZDY

Salomon Out Night 30+5: Batoh na všechny aktivity

Lehký plně vybavený batoh s moderním designem. Díky systému MotionFit je tento batoh tak pohodlný, že úplně zapomeneš, že jej máš na zádech. Rozšiřitelná hlavní komora, přihrádky, odnímatelné víko a držáky trekových holí z něj dělají batoh vhodný na různé outdoorové aktivity. S hydratací nebudeš mít žádný problém, můžeš se rozhodnout pro různé druhy přenášení vody. Vyber si mezi měkkými lahvemi nebo hydratačním vakem. Cena: 3 090 Kč

www.salomon.cz

Salomon Outline Jacket: Univerzální outdoorová bunda

Tato 2,5-vrstvá membránová bunda ze strečového materiálu se zesílenými třívrstvými panely vás ochrání proti dešti, větru i sněhu, avšak zároveň je prodyšná, lehká a sbalitelná. Odlehčený design bundy Outline má vše, co potřebujete, a není na ní nic, co byste nevyužili. Díky MotionFit střihu bude bunda respektovat vaše tělo, a tím zajistí větší svobodu pohybu. Pokud chcete pouze jednu outdoorovou bundu, vyberte si Outline. Cena: 5 090 Kč

www.salomon.cz