Rakouský profesionální paraglidista, dobrodruh a ambasador značky Salewa Paul Guschlbauer létání opravdu miluje. Jeho vášeň ho přivedla až na hranu možností – v miniaturním letadle se svou ženou přeletěl od severu k jihu oba americké kontinenty!
Netradiční road trip
Paula jeho vášeň k dobrodružství a objevování zavedla až tak daleko, že si na jaře 2016 pořídil malé letadlo Piper PA-18-150 Supercub. Toto letadélko z roku 1956 bylo navrženo pro krátké přistávací a vzletové dráhy (pouhých 61–91 m), a proto se perfektně hodilo do Paulova projektu. Po 18 měsících příprav a oprav letadla se Paul se svou ženou Magdalenou vydal v rámci projektu pojmenovaném Overland přeletět Severní a Jižní Ameriku. Sbalili veškeré vybavení potřebné pro pohyb a kempování v horách a své dobrodružství začali 21. června 2018 na nejsevernějším místě Aljašky, aby zamířili k jihu do Patagonie.
Prohlédněte si celou fotogalerii k článku…
Severská divočina
Nepříznivá krajina Aljašky a opadnutí zlaté horečky na Klondaiku nechala vzniknout unikátnímu muzeu. Opuštěné obchody, domy i zbytky mašinérie zlatokopecké doby zůstaly přesně tak, jak je zanechali poslední osadníci. Paulovy a Magdaleně se tak dostalo úžasné svědectví o tom, jak vypadala doba na přelomu devatenáctého a dvacátého století.
Vrtule Supercubu se opět roztočila, aby Paul vyrazil za dalším zážitkem. Tím byl výlet s kanadským bajkerem Kennym Belaeyem do divočiny uprostřed ničeho, kde si každý z nich užije disciplínu, které holdují nejvíce. Kenny odvázal kolo z podkřídlí letadélka a vydal se hledat nejlepší možné trasy pro jízdu na kole, zatímco mu Paul dělal parťáka zavěšeného na paraglidu. V zápalu hry se Paulovi nepodařilo přistát zpět na náhorní plošině a namísto toho zaparkoval v řečišti hluboko pod kopcem. Strach z medvědů donutil Paula ke speed-hikingu a boty od Salewy ho stoprocentně podržely ve strmých svazích. Motivace nebýt něčím obědem byla veliká a vše skončilo bez zbytečných dramat zpět u bílo-fialového letadla.
Obrovská Kanada
Letadlo Piper Supercub není nijak rychlé (průměrná rychlost kolem 150 km/h) a ani extrémně výkonné. Dosažitelná letová výška kolem 5500 m n. m. a letová vzdálenost 450 km (900 km s přídavnými nádržemi). Proto obrovské pohoří Kanady působilo na Paula a Magdalenu majestátně. Obzvláště, když nízkými průlety mezi rozlehlými ledovci a vysokými sedly hledali místa pro kempování i létání na padáku.
Zpátky v USA
Když Paul přistál v Sun Valley v Idaho a potkal se s kamarádem Gavinem McClurgarem, netušil, jaký den je čeká. Během celodenního chytání stoupavých proudů Paul na svém padáku nalétal kolem 170 km a dosáhl nadmořské výšky téměř 5500 metrů! A Gavin? Ten nalétal ještě o padesát kilometrů více.
Zpátky v malém kokpitu letadla se Paul a Magdalena začali potýkat s horkem, které nesvědčí ani Supercubu. Jeho výkon při takto vysokých teplotách klesá a po přeletu celé Aljašky a Kanady nastal nejvyšší čas na údržbu a opravy.
Divoká Střední a Jižní Amerika
Bylo 13. října a Paul po dlouhých hodinách čekání dostal povolení ke startu z guatemalského letiště. S palivem na šestihodinový let takový start nebyl hračka. „Byli jsme s takovým množstvím paliva moc těžcí a nemohli jsme s našim malým letadlem nabrat výšku. Z rádia se opakovaně ozývala letištní věž s požadavkem: ,Stoupejte! Okamžitě!´, ale my jsme mohli akorát odpovědět, že se o to už dávno snažíme!“ Tou dobou se ve Střední Americe vyskytovalo i období dešťů, což komplikovalo plánování letů.
Díky několika oknům příznivého počasí se i přes byrokratické nástrahy přece jen po měsíci probojovali až do Chile. Okouzleni krásami pouště Atacama se přesunuli pod horu Aconcagua, kterou se pokusili vylézt. Chilská božstva však horu zahalila do bouřkových šatů a sněhových závojů. Paul se nedostal výše než 6000 m n. m. a Magdalena pouze do 5050 m n. m. Ale jak sami říkají: „Rozhodně se vrátíme zpátky!“
Bouřlivá cesta do Ushuaia
Od cíle celého projektu dělil Paula a Magdalenu přelet mnoha chilských národních parků včetně samotné Patagonie. Krajina jim učarovala svou šťavnatou zelení, která jim tak připomínala domovskou Evropu. Výjimkou byly obrovské kopce vulkanického původu a jezera, která je obklopují. Nad národními parky Patagonie se objevily i pověstné větry. Při přeletu z Chile do Argentiny si turbulence s letadélkem Supercub navzdory Paulovu snažení dělaly, co chtěly. Nakonec však usedli na letišti v Ushuaia, a tím zakončili přelet dvou kontinentů od severu až na úplný jih. A jak samotný závěr viděl Paul?
„Zažít tohle všechno tě nějak naučí pokoře, ze které máš pocit, že jsi alespoň trochu zmoudřel. Snažili jsme se, prosili o pomoc a učili se. Dali jsme do toho všechno a strašně moc se nám vrátilo nazpět. Když jsme se někde zasekli, lidé se u nás zastavili, pomohli nám, pozvali nás k sobě, strávili s námi svůj čas a sdíleli s námi své znalosti a srdce. Když jsme v prosinci dorazili do Ushuaia, zjistili jsme, kolik cizinců, jež jsme potkali na cestě, se stalo našimi přáteli, bez kterých bychom to nezvládli. Plakali jsme, ale hlavně se smáli, vystupovali na skalnaté vrcholy, ale i ty vrcholy osobní. Stali jsme se lepšími lidmi. Je ohromující, když se podívám nazpět na to všechno, co jsme prožili. Ještě to chvíli potrvá, než všechny zážitky úplně zpracujeme.“
„Bylo to největší dobrodružství mého života a teď jsem přesvědčený, že všechno je možné, pokud tomu člověk dostatečně věří a shromáždí veškerou kuráž k prvnímu kroku. Opravdové dobrodružství začíná tehdy, když nevíš, jak to skončí.“
