Sněžnice Sasquetch V

Testování proběhlo na několika místech, jak na polární expedici na Špicberkách, tak i v Alpách. Probíhalo v náročném a členitém terénu, který důkladně prověřil kvality a možnosti použití obou zúčastněných vzorků. Sněžnice Sasquetch patří do kategorie konstrukčně jednoduchých.

Trubka je vyrobena z lehké duralové slitiny ochráněná práškovou vypalovací barvou zabraňující namrzání sněhu. Sněžnice ve tvaru kapky se zvednutou špičkou jsou „vypleteny” jedním kusem technické tkaniny Panama. Nosnou plochu doplňují dva pruhy tkaniny, jedna pod špičkou, na kterém je připevněno celé vázání s mačkou a druhý vzadu s nepohyblivým ozubením. Noha ve vázání může rotovat díky pružnosti materiálu.

Sněžnice Sasquetch V jsou k dostání ve dvou variantách, s vázáním s popruhy a s vázáním s ráčnami.

Vázání s ráčnami se utahuje dvěma plastovými zubatými pásky přes špičku boty po způsobu snowboardů. Pata je volná, drží ji pouze textilní pásek s možností dotažení přes patu boty. Díky určitému viklání paty bez opory dochází k částečnému uvolňování vázání, které je třeba průběžně dotahovat. Pokud má bota ve vázání držet pevně, jsou plastové i textilní pásky přes špičku a nárt potřeba více utáhnout a i přes pevnou koženou botu jsme pociťovali omezení krevního oběhu.

Vázání s popruhy je levnější varianta s textilními pásky přes špičku boty a s klasickými dotahovacími plastovými přeskami. Takovéto provedení však předurčuje sněžnice pro nenáročné aktivity s možností usušení pásků v teple, tedy např. na horské chaty. Pokud totiž pásky zvlhnou a posléze vlivem mrazu zmrznou, z nazouvání sněžnic se stane lapálie. Před použitím v terénu je také nutné popruhy předem provléknout dotahovacími přeskami. Předejde se tak zdlouhavému provlékání pásků v terénu při nutné absenci rukavic. Samotná manipulace v rukavicích s připraveným vázáním je ale také složitá a velmi obtížně se vázání utahuje do spolehlivé pozice. Často se pak stává, že noha z vázání samovolně vyjede.

Pod patou boty není žádný protiskluz na tkanině, takže při chůzi čas od času sklouzává noha do strany. Volná pata komplikuje couvání. Kapkovité zakončení se ale vždycky zapíchne do sněhu. To se naopak hodí, když sněžnice odkládáme. Cokoli se v Arktidě nechá ležet na zemi, nemusí se už ráno najít pod vrstvou čerstvého sněhu, takže možnost zapíchnout sněžnice vedle stanu je nadmíru vítaná.

Pod špičkou boty je umístěna mohutná kovová mačka, pomáhající stoupání a sloužící jako protiskluz na tvrdém nebo ledovém povrchu. Na případné námitky, že na takovém povrchu není zapotřebí používat sněžnice bych rád řekl, že jsme sněžnice ocenili při pohybu kolem tábora na ledovcích s malou vrstvou sněhu, kdy nebylo možné si zdlouhavě nasazovat mačky, ale pohyb s neozbrojenou botou byl vyloučen. Zejména při stavění drátěného ohradníku proti ledním medvědům se sněžnice uplatnily a osvědčily často. Sněžnice Sasquetch mají pod špičkou hned dvojitou mačku a ještě mohutné, nepohyblivé ozubení pod patou určené k brždění při sestupech a do určité míry zabraňující postrannímu vychylování sněžnice.

Kovová trubka, tkanina Panama, umělohmotné a textilní pásky, vše snýtovat a sněžnice jsou na světě. Sasquetch jsou jednoduché a všechny komponenty vázání drží vždy jeden nýt. Celou expedici vydržely sněžnice bez poškození. Jejich zaměření je však spíše v rekreačním oblasti, kde budou splňovat svoji úlohu a uživatel s nimi bude spokojen.

© Svět outdooru 2008 text a foto Jan Šťovíček, Ivan Jánský