Výběr karimatky: jak si kdo ustele, tak si lehne

Proč mluvíme o dvojici spacák a karimatka? Sebelepší spacák si neporadí bez dobré izolace od země. Izoluje a chrání sice svrchu i ze stran, ale mnohem víc tepla ztratíme dotykem se zemí, když vahou těla stlačíme izolační vrstvu spacáku na minimum. Je potřeba sladit spacák s podložkou, která izolaci zajistí. Je vcelku jedno, jestli jí budeme říkat karimatka, izolační podložka či matrace.

Nejlíp izoluje nehybný vzduch

Pro výběr správné karimatky se hodí znát princip, na kterém funguje. U všech zajišťuje tepelnou izolaci obyčejný vzduch, který je kvalitní a přitom nejsnadněji využitelný izolant. Musí ovšem být uzavřený, ať už v malých pórech pěnových karimatek nebo ve vzduchových komorách nafukovacích matrací. Pokud vzduch nemůže proudit napříč izolační vrstvou, platí zjednodušené pravidlo, že míra izolace se zvyšuje s tloušťkou podložky. Fyzikální zákony nelze obejít, takže neexistuje žádná karimatka, která by na sněhu vystačila s tloušťkou 3 mm. Doporučení spát v zimě na něčem tenčím než 2 cm neberte příliš vážně.

Vědět, co chci

Před pořízením karimatky je třeba si ujasnit požadavky na izolaci, pohodlí, sbalitelnost, hmotnost, ale také spolehlivost a riziko poškození. Stále platí, že čím odlehčenější model, tím vyšší riziko poškození a kratší životnost. Není proto dobré zaměřit se jen na hmotnost.

Stejně jako u spacáků řešíme i tady trojúhelník nesplnitelnosti, tj. karimatka nemůže být lehká a skladná, současně dobře izolovat a k tomu ještě být i levná. V poslední době pořád víc vstupuje na scénu další úkol, zajistit pohodlí při spánku. Čím silnější podložka, tím líp vyrovnává nerovnosti terénu. Ale pozor, ani tady to neplatí absolutně, vysoké nafukovačky nemusí vyhovovat lidem, kteří se ve spánku častěji otáčejí. Další problém může být u karimatek, které při pohybu šustí a vržou. A nepříjemné je, když spacák i s majitelem v noci sjede z hladké podložky (stačí nepatrný sklon, proto je oblíbený neklouzavý povrch). Vybrat si můžeme ze tří základních typů – pěnové, samonafukovací a nafukovací podložky. Při volbě je třeba vzít do úvahy jejich výhody a nevýhody.

Recenze karimatek

Pěnová klasika

Základním typem jsou pěnové podložky. Dělí se na dvě kategorie. Jednoduché z pěnového polyetylénu (PE) jsou levné, dostupné, používané třeba i jako podložky na cvičení. Vylepšením jsou podložky z etylenvinylacetátu (EVA, Evazote), který je mechanicky trvanlivější, má jemnější pórovitou strukturu a uzavřené póry. Nevýhodou je horší skladnost zvlášť u silnějších modelů a omezený komfort. Významnou výhodou všech pěnových podložek je, že žádné poškození, propíchnutí či propálení neznamená konec izolace. Další evolucí, ne už materiálovou, ale konstrukční, jsou profilované karimatky, které dále zlepšují pohodlí, izolaci a případně praktičnost při skládání.

Samonafukovací pohodlí s rizikem

Pro pohodlí při spaní v přírodě byl přelomový rok 1972, kdy byla vyrobena první samonafukovací podložka. Principem je lehký pěnový materiál s otevřenými póry, uzavřený v nepropustném obalu. Pěna i obal jsou pevně spojeny dohromady, takže po nafouknutí drží podložka tvar a neslehne se pod tělem. Část nafouknutí obstará při samovolné expanzi pěnový plast (odtud samonafukovačka), zbytek je nutno dofouknout do požadované tvrdosti. Pěnový materiál brání volnému pohybu vzduchu uvnitř, tím je snížena tepelná vodivost a samonafukovačka dobře izoluje. Kombinací vnitřního materiálu, svrchního materiálu či profilování vnitřní pěny mohou výrobci vyladit modely odlišné komfortem, izolací a z toho vyplývající skladností a hmotností.

Výhodou oproti pěnovým karimatkám je lepší izolace a s narůstající tloušťkou výrazné zlepšení komfortu zvlášť v nerovném terénu. Odlehčené modely jsou skladnější než pěnové karimatky, ale hmotnost je větší a trvanlivost menší. Přesto je pohodlí při hmotnosti pod půl kila dostatečně lákavou nabídkou. Dalším společným problémem samonafukovaček je riziko delaminace, odtržení pěny od tkaniny (karimatka se vyboulí a je nepoužitelná), což může být stárnutím materiálu nebo působením vyšší teploty (např. v autě na slunci). O nevýhodě možného propíchnutí nebo úniku vzduchu se podrobněji zmíníme níže.

Nafukovací návrat

Původní klasické nafukovací matrace byly při použití odlehčených materiálů sice skladné a pohodlné, ale zmíněný problém volné cirkulace vzduchu způsobil, že izolační vlastnosti nebyly dobré. Nafukovačky však teď slaví návrat díky dvěma fintám, jež zabraňují cirkulaci vzduchu – vnitřní izolace a několik vrstev menších komor.

Matrace s vnitřní izolací. Pomocí dovnitř přidaného izolačního materiálu se cirkulace vzduchu omezí na minimum a izolační vlastnosti se zlepší. Narozdíl od samonafukovaček není izolační materiál spojen s tkaninou a nemá nosnou funkci. Výhodou je, že díky tomu nehrozí riziko delaminace jako u samonafukovaček.

V současnosti je populárním řešením koncept nafukovacích podložek s několika vrstvami menších komor, případně i vložená reflexní fólie, která přispívá k odrážení tepla. Vrstvení komor omezí cirkulaci vzduchu uvnitř a zlepší tepelnou izolaci. Navíc díky absenci vnitřní izolace je matrace dostatečně skladná. Pokud má víc nezávislých nafukovacích prostor, snižuje se riziko, že se při poškození stane nefunkční.

Výhody a nevýhody samonafukovacích i nafukovacích matrací jsou podobné. Výhodou je široká nabídka a s tloušťkou rostoucí pohodlí i izolační vlastnosti. Skladnost je také na velmi dobré úrovni. Horší je to při poškození neprodyšné tkaniny. Bez vzduchové vrstvy ztrácí nafukovačka fatálně své izolační vlastnosti, proto vyžaduje šetrnější zacházení a lepší kontrolu místa, kam ji pokládáte. Bez opravného setu a možnosti opravy na místě si můžete zadělat na bezesnou noc.

Co se děje ve světě karimatek?

Jak už jsme se zmínili, posiluje trend vyššího pohodlí. Výrobci se snaží najít kompromis mezi uživatelským komfortem, hmotností a sbalitelností. To nahrává dalšímu rozšiřování nafukovacích podložek s více komorami nebo s vnitřní izolací, které kombinují výhody požadovaných vlastností s dobrou tepelnou izolací.

Jiné vylepšení řeší fakt, že u nafukovacích karimatek je třeba dbát, aby se při nafukování dostalo dovnitř minimum vlhkosti. Ta totiž nesvědčí vnitřnímu materiálu. Možností jsou buď pumpy integrované v matraci, které však poněkud zhoršují sbalitelnost, nebo stále populárnější nafukování pomocí obalu. Do obalu „chytíme“ vzduch a přes propojku s ventilem ho natlačíme do matrace. Snadné, rychlé, funkční a vždy při ruce.

V nabídce jsou i speciální řešení, jako jsou rámové nafukovačky pro vložení do spacáku nebo nafukovací podložky integrované ve spodní části spacáku apod. Před volbou je vhodná trocha kritické skepse a proniknutí do filozofie výrobce, protože použití je mnohdy dosti specifické a pro běžné spaní nemusí plně vyhovovat.

Když všechno selže

Co tedy dělat, když dojde na nevýhodu všech nafukovacích podložek a vzduch začne unikat? Jsou dva druhy poškození. Prvním je propíchnutí, prodření, proříznutí či propálení – to jsou nástrahy používání: Takové závady je možné během akce řešit a pomocí záplaty a kvalitního lepidla poškozenou podložku opravit (víc o tom níže).

K druhému typu poškození patří degradace vnitřního materiálu u samonafukovaček (má za následek delaminaci nebo roztržení vnitřní pěny), a hlavně plošné poškození vnějšího materiálu (ztráta vzduchotěsnosti). Obojí je neopravitelné. Vyrobit vzduchotěsný textilní materiál není úplně jednoduché a degradace zátěru spojená se ztrátou vzduchotěsnosti znamená konečnou pro používání. Vzduch neuniká jednou dírkou, ale v ploše. Jedinou možností je prevence. Před sezonou či před větší akcí podložku vyzkoušet a při náznacích postupné ztráty vzduchu začít šetřit na novou.

Jak na opravu

Základem je samozřejmě mít s sebou soupravu na opravu. Ale to ještě neznamená, že máte vyhráno. Při hledání unikajících bublinek pomůže voda, problém ale může nastat u menších dírek. Textilní materiál karimatky na sobě drží bublinky a rozlišit při malých únicích poškozené místo vyžaduje trpělivost a ne vždycky se povede. Také klidnou vodní plochu na ponoření karimatky nemusíte mít po ruce. Při hledání místa poškození pomůže mycí prostředek. Karimatku potřete vodou s jarem a stlačte, unikající vzduch dělá na povrchu bubliny a poškozené místo se lépe identifikuje. Následně potřebujete pro lepení suchou karimatku, což je další zdržení. Může se stát, že se oprava nestihne nebo nepovede; pak nezbývá než nouzově nastlat pod sebe chvojí či listí, prázdný batoh i všechno zbývající oblečení a v prvním obchodě koupit levnou pěnovou karimatku.

Karimatka je příkladem syndromu postihujícího téměř všechno důležité. Není to s ní jednoduché, ale bez ní je to ještě horší. Za teplé letní noci se bez ní ještě obejdeme, ale při nižších teplotách, v horách a na sněhu je spaní bez izolace od země víc než problematické. Stojí za to věnovat karimatce pozornost.